Oční lékařka odhaluje i pacienty s RS *BR* Přichází vystresovaní, že už nikdy neuvidí

Tentokrát si budeme povídat s oftalmoložkou MUDr. Kateřinou Nakládalovou, která provozuje oční ambulanci v Kroměříži. Pacienti ji často hodnotí jako profesionála s lidským přístupem, který dokáže srozumitelně vysvětlit jejich zdravotní stav. Lidskému oku se tahle odbornice věnuje již přes 30 let.

Proč jste se rozhodla věnovat právě očnímu lékařství?

Důvodem výběru mého oboru byl můj tatínek, který byl přednostou oční kliniky v Brně. Oční lékařství - ač se to nezdá - má propojení s takřka všemi obory medicíny. Tomu i ostatně  odpovídá váš zájem o RS a její projevy na oku.

Kolik už jste „odhalila“ pacientů s roztroušenou sklerózou? Nakolik je tohle téma pro vás „vzácné“, výjimečné?

Naštěstí pacientů s RS, kteří mají závažné oční potíže, v poslední době tolik nevidíme. Myslím si, že je to určitě výbornou časnou diagnostikou a podstatně efektivnější, dostupnou terapií.

Můžete přiblížit, jak pacienti s RS své problémy popisují?

Mezi první ataky patří právě optická neuritis - tedy zánět zrakového nervu. Příznaky jsou pozvolné, není to „ze dne na den“. Pacient většinou začne vnímat rozostřené vidění – zpravidla na jednom oku – postupně se vidění dramaticky zhorší, může se zhoršit jak celé zorné pole, tak jen centrum vidění. Příčinou – tak jak je podstatou RS – je změna ve „vodivosti“ nervových impulzů.

To musí být hrozný šok, najednou nevidět…

Pacienti přichází do oční ordinace většinou velmi vystresovaní, protože nejčastější výskyt je u mladších pacientů. Dochází až k úplnému výpadku zorného pole. Naštěstí se jedná ve většině případů o ztrátu přechodnou a dojde k úplnému návratu vidění a vymizení veškerých potíží. Kromě zhoršeného vidění si pacienti stěžují hlavně na nespecifické bolesti při pohybu oka, může dojít i k dvojitému vidění, nystagmu (Nekoordinované drobné záškuby očí.) apod. Hlavní je pečlivé vyšetření očním lékařem včetně vyšetření zorného pole pomocí perimetru. A pak následuje úzká spolupráce s neurologem.

Lze nějak předvídat další průběh?

Bohužel průběh onemocnění nemůžeme nijak predikovat. Můžeme dát jen obecné rady. Léčba plně patří do rukou neurologa. Nález na oku je jen projevem celkového autoimunitního  onemocnění nervového systému. A protože oko je prakticky jediný orgán v těle, který můžeme in vivo (Na živo.) vyšetřit, často bývá prvním postiženým orgánem, který vede  k vyšetření s podezřením na RS.

Máte nějaké pacienty s touto nemocí, kteří se k vám opakovaně vrací?

Dříve se k nám pacienti – a dlužno říct, že podstatně víc byly postiženy mladé ženy – vraceli s několika atakami optických neuritid. Dnes díky léčbě nám těchto pacientů ubylo.

Máte někdy pocit, že jste u podobné diagnózy tak trochu psychologem? Pokud ano, jak se dá „zničený“ pacient uklidnit? Nebo raději diskuzi na téma diagnóza necháváte na neurologovi - až po magnetické rezonanci a lumbální punkci?

Každý lékař je vlastně psychologem. Je velmi důležité pacientovi vysvětlit podstatu potíží, vysvětlit mu proces vyšetření, proces léčení, zodpovědět mu na otázky. Mnohdy se pacient i ostýchá zeptat a nebo mu „bílý plášť“ vezme slova. Je dobré vědět, co se mu asi v první chvíli honí hlavou. Důležité je pacienta uklidnit, že oční potíže se upraví, že bude zase vidět, bude mít plnohodnotné vidění. Že se podobně jako u jiných celkových onemocnění musí naučit s touto diagnózou žít. Že život rozhodně nekončí! Jen je nutné nemoc přijmout.

Jak vnímáte dnešní léčbu RS?

V současnosti jsou obrovské možnosti léčby. Ale opravdu je nezbytné dodržovat pravidla a terapii, jak je nastavena neurologem. Před nemocí člověk neuteče. Příroda je mocnější. Ale určitě se dá s ní skamarádit a vnímat, co mi tělo říká a poslouchat jej. Léčba je obrovský pomocník, ale prvotně se člověk musí snažit sám.

Můžete nám pro lepší představu přiblížit nějaký konkrétní zážitek z ordinace?

Vzpomínám si na jednu mladou asi třicetiletou pacientku, která přišla v pátek ráno do ambulance celá nešťastná, že nějak špatně vidí. Do té doby zcela zdravá aktivní sportovkyně. Vyšetření u nás potvrdilo optickou neuritidu. Vyšetření na neurologii potvrdilo diagnózu RS. Vidění se i přes terapii zhoršovalo. Měla jsem přes víkend službu, tak jsme si spolu povídaly. Měla velké plány – chtěla dostudovat vysokou školu, měla přítele, chtěla velkou rodinu ... a teď se jí hroutil svět, neviděla, oči ji bolely, tělo přestávalo poslouchat… Podařilo se nám ji s kolegou neurologem dostat do Prahy na interferonovou terapii (V 90. letech to byl docela problém..). Pak se mi ztratila z očí. Po nějaké době jsme se náhodou potkaly. Měla 2 krásné děti, svoji prosperující firmu a žila plnohodnotný život.

Jak hodnotíte přístup pacientů v minulosti a dnes?

Přístup dnešních pacientů je daleko více informovanější, mají více dostupné informace o diagnostice i léčbě svého onemocnění. Jsou orientovanější v problematice.

Proč a jak často by lidé měli chodit k očnímu?

Co se týká frekvence návštěv u očního lékaře, je to individuální. Pravidelně by měla být kontrola 1x ročně u pacientů po 40. roku a u pacientů s metabolickými a systémovými nemocemi. (Cukrovka, hypertenze, RS, léčba například amiodaronem ...). Nejde jen o brýle, ale i o vyšetření nitroočního tlaku, očního pozadí, o prevenci dalších očních onemocnění jako je například šedý zákal, cévní změny na očním pozadí, zelený zákal a podobně.

Co byste na závěr vzkázala pacientům?

Vždycky říkám svým pacientům, že každý žijeme jen jeden život. Je to jako vlak, který si sami řídíme a lékaři jsou jen výpravčí, kteří ten jejich „vlak zdraví“ mohou posunout na jinou výhybku, a záleží na každém z nás, jak to využije. Každý si řídíme ten svůj vlak sám! Tak ať ten vlak má dlouhou a krásnou cestu!