“Jsme tu, abychom pomáhali pacientům s roztroušenou sklerózou a jejich blízkým”

šipka
 
Drobečková navigace

Úvod > Potřebuji pomoc > Sociální oblast / služby > Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením



Souběh invalidního důchodu a zaměstnání

Současná legislativa nijak nebrání vykonávat zaměstnání společně s přiznaným invalidním důchodem. Výdělečná činnost při pobírání invalidního důchodu není zákonem nijak omezena – nezáleží přitom na stupni invalidity, výši příjmu, ani na délce pracovního úvazku. Záleží tedy na Vašem zdravotním stavu, v jaké míře vám práci umožňuje – to by ostatně mělo odpovídat přiznanému stupni invalidity.

Je vždy důležité zvážit, zda vykonávaná práce není v rozporu s výší přiznaného důchodu (a tím s poklesem pracovní schopnosti). V praxi tzn., že pokud by byl někomu přiznán například invalidní důchod 3. stupně, kde se počítá s poklesem pracovní schopnosti 70% a více, a chtěl by vykonávat práci dřevorubce, pravděpodobně by to vedlo k dalšímu přezkumu a možnému snížení stupně invalidity.

Pracovní místo by mělo být pro zaměstnance s postižením vhodné např. svou dostupností, bezbariérovostí, časovými podmínkami apod. V případě nejistoty je dobré povolání konzultovat s lékařem.

Nárok na zkrácený pracovní úvazek

Lidé, kterým byla přiznána invalidita, nemají za zákona nárok vyžadovat po svém zaměstnavateli zkrácení pracovního úvazku.

Zaměstnavatel je povinen vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby podle § 241 zákoníku práce pouze tehdy, jsou-li žadateli:

    • těhotné zaměstnankyně
    • zaměstnanci pečující o dítě mladší 15 let
    • zaměstnanci, kteří prokáží, že převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)

a to tehdy, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Výhody pro zaměstnavatele, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením

Zákon č. 435/2004 Sb. Zákon o zaměstnanosti (část třetí) říká:

Fyzickým osobám se zdravotním postižením (dále jen „osoby se zdravotním postižením“) se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.

Osoby se zdravotním postižením tento zákon také přesně definuje:

Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány:

  1. invalidními ve třetím stupni,
  2. invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
  3. zdravotně znevýhodněnými (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná“).

Výdělečná činnost a pobírání invalidního důchodu se vzájemně nijak nevylučují, naopak u osob pobírajících invalidní důchod I. nebo II. stupně se předpokládá, že tato osoba bude mít určité příjmy. Díky přiznanému invalidnímu důchodu má totiž státem sice hrazeno zdravotní pojištění, sociální ale už nikoli (to pouze v případě III. stupně invalidního důchodu).

  1. Pokud zaměstnavatel přijme do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením, je povinen provádět za ni srážky ze mzdy na zdravotním i sociálním pojištění – a to i tehdy, je-li toto pojištění za zaměstnance již hrazeno státem. Ovšem tyto srážky se pro zaměstnavatele osoby se zdravotním postižením liší. Zaměstnavatelé mohou uplatnit slevu na dani o:
    1. částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením, s výjimkou zaměstnance s těžším zdravotním postižením

    2. částku 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením

  2. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %.

    Tuto povinnost zaměstnavatelé plní:

    1. zaměstnáváním v pracovním poměru,
    2. odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo
    3. odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací způsobů uvedených v písmenech a) až c).

      Pro zaměstnavatele je tedy dobré zaměstnat osobu se zdravotním postižením, protože zákon jí ukládá povinnost splnit tento 4% podíl (pokud se tedy nerozhodne splnit tuto povinnost jinou formou, uvedenou v bodě b) nebo c). 

  3. Zákon o zaměstnanosti upravuje podrobně i další možnosti, které má zaměstnavatel, který přijme do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením. Jedná se např. o příspěvek na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením, příspěvek na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením (např. pořízení speciální židle, nájezdové rampy apod.). Vždy záleží na konkrétním případu.

Pracovní rehabilitace

Osoby se zdravotním postižením mají právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují krajské pobočky Úřadu práce a hradí náklady s ní spojené.

Pracovní rehabilitace funguje v dosti odlišném režimu, než běžná registrace na úřadu práce. Kvalifikovaná pracovnice si s vámi sjedná schůzku a opravdu individuálně se vám věnuje. Zjišťuje vaše možnosti i omezení. K dispozici jsou různé nástroje, které dobře zhodnotí váš potenciál, ale hlavně vazby na spolehlivé zaměstnavatele, kteří přijímají do svých kolektivů osoby se zdravotním postižením.

Musím sdělit zaměstnavateli svou diagnózu?

Toto rozhodnutí záleží pouze na vás.

Než vás zaměstnavatel přijme na nějakou pracovní pozici, má právo a musí vědět, jste-li schopni tuto pracovní činnost vykonávat. Proto je jeho povinností, ještě před přijetím do pracovního poměru, zajistit vám vstupní pracovní prohlídku. Lékař, který tuto prohlídku bude provádět, by se všechny vaše diagnózy a případná omezení ale dozvědět rozhodně měl. Na základě provedené lékařské prohlídky ovšem pouze vydá posouzení pro zaměstnavatele, zda-li jste schopen danou pozici vzhledem k zdravotnímu stavu vykonávat, či nikoli. V tomto posouzení však v žádném případě nesmí být uvedeny informace o vašich nemocech, diagnózách, popř. osobních záležitostech. Pokud by k tomu došlo, jednalo by se o porušení mlčenlivosti poskytovatelem lékařské péče, která je dána zákonem.

K této lékařské prohlídce vás zaměstnavatel zpravidla posílá i v průběhu pracovního poměru a i tehdy má nárok pouze na informaci, jestli danou práci jste schopni vykonávat. Ani tentokrát ze strany lékaře nesmí dojít ke sdělení vašich konkrétních diagnóz.

Samozřejmě i v tomto případě vždy záleží na okolnostech – každý pravděpodobně vytuší, jak se jeho zaměstnavatel k diagnóze postaví, jestli s podporou, či odmítavě.

Samotná diagnóza je v otázce „sdělit či nesdělit“ zaměstnavateli něco jiného, než statut osoby se zdravotním postižením. Pokud totiž zaměstnavateli doložíte přiznaný statut Osoby zdravotně znevýhodněné, invalidní v I., II., nebo III. stupni, může zaměstnavatel využívat výhody, které jsou uvedeny výše.