“Jsme tu, abychom pomáhali pacientům s roztroušenou sklerózou a jejich blízkým”

šipka
 

Obrázky v šířce 800px v aktualitách

Aktuality VŽDY musí mít úvodní text

Pokud se nemá aktualita propisovat na FB vybrat štítek: nepropsat do rss

Úvodní text je souhrn celého textu pokud nechete dělat výtak použite chat GPT

Vždy si poslat testovací aktualitu na e-maily: landova@gmail.com, roska@roska.eu

Pokud se aktulita vkládá na více stránek, MUSÍ být rozesílání zakazané na ostatních jinak příjde aktualita dvakrát.

Nápověda
editace

Horní menu

Fulltextové vyhledávání 2.0

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
27
Roska Praha vás zve na ergoterapie
28
Roska Praha vás zve na ergoterapie
29
Roska Praha vás zve na ergoterapie
30 31
PŘIPOMÍNKA - 22. NÁRODNÍ KONFERENCI „MÍSTO PRO KVALITNÍ ŽIVOT S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU“
1 2
3 4 5
Pozvánka - Roska Kroměříž vás zve akci ,,Rozsviťme Česko"
6 7 8 9
10 11 12
Roska Praha vás zve na arteterapii
13 14 15 16
17 18 19
Roska Liberec vás zve na ,,Rozsvítíme ČR"
Aktivní přístup pacienta k léčbě RS
20 21 22 23
24 25 26
Roska Praha vás zve na arteterapii
Aktivní přístup pacienta k léčbě RS
27 28 29 30
Drobečková navigace

Úvod > O nás > Literární díla členů Rosky > O zoubkové myšce - Eva Zavadilová

O zoubkové myšce - Eva Zavadilová



 

O zoubkové myšce.


Přes to, že malý Vítek oslavil právě šesté narozeniny, začala být aktuální otázka „zoubkové myšky“. Jestli pak by přišla i kdyby vypadl i druhý zoubek?

„No, to nevím“ řekla maminka. „A stejně se teprve kýve“. No a pak mu připomněla, jak to bylo s tím prvním zoubkem, jak s ním musel hodně kývat, aby šel ven. Aby nový zoubek se mohl zařadit pěkně na jeho místo. „Víš, jak to potom bylo s tím prvním vytrženým zoubkem? Dali jsme ho večer v kapesníčku pod polštář, myška si pro něj v noci přišla a dala Ti tam za něj dárečky! Ale jestli přijde i pro ten druhý zoubek – to nevím.“

„Ach jo,“ vzdychl Vítek a statečně viklal zoubkem a měl plná očka slziček. Odpoledne chtěl, aby rodiče vyzkoušeli, jestli už zoubek půjde ven. Ale nešlo to. Dostal čistý kapesníček a statečně, se slzami v očkách, mordoval přední spodní zub. My jsme se dívali na televizi, ale přes to jsme program, protkaný vzlyky a vzdechy, vnímali tak na půl. A najednou do pláče – smích! Zub – zoubek, jako perlička, byl venku! Klouček šťastný – uslintaný a uslzený, ale spokojený, že si sám ten zoubek vytrhl.

Samozřejmě jsme všichni zoubek obdivovali, Vítek si ho krásně zabalil do papírového kapesníčku a uložil pod polštář.

Ráno ale bylo velikým zklamáním. Vstával totiž brzo do školky – a žádný dáreček pod polštářem nebyl. Zoubek na místě a nikde nic.

Ale maminka mu to okamžitě vysvětlila, že je sněhová kalamita a když nemůžou auta a autobusy, tak co teprve malinkatá myška. Ta, že to určitě do rána nemohla stihnout. „A podívej“, vykoukli z okna. „Ještě teď není k nám prohrnuto.“

Takže Víteček šel do školky. Mezi tím myška donesla dárečky, než přijde ze školky domů.

A samozřejmě, hned jak se vrátil a sezul boty, utíkal do ložnice a pod polštář. A s velkým pokřikem a radostí nám sděloval: „Nezapomněla – přišla, já jsem jí věřil.“

A tak tu sedím a píšu a říkám si, jak je dobře, že malý človíček věří těmto malým věcem. Jsou pro něj důležité, jako stužkování předškoláčků ve školce, jako školková besídka pro rodiče, kde se pochlubí, co se naučili. A také den zápisu do školy – to je dnes – právě teď. A tak na něj myslím.

I pro mě je to důležité. 

Eva Zavadilová