“Jsme tu, abychom pomáhali pacientům s roztroušenou sklerózou a jejich blízkým”

šipka
 
Drobečková navigace

Úvod > O nemoci > Logopedie pro pacienty s RS

Logopedie pro pacienty s RS

Logoped není odborník jen pro děti

Když se řekne logopedie, většině lidí se vybaví dětství, nebo odborník, který se v případě artikulačních obtížích v tomto „období pískovišť“ navštěvuje. Možná právě proto valnou většinu pacientů dospělého věku často ani nenapadne, že by služby logopeda mohli potřebovat. Ve skutečnosti práce tohoto odborníka zahrnuje daleko více, než jen trénování R a Ř. 

Logopedie je vědní obor, který se věnuje terapii narušené komunikační schopnosti jako takové. Možnost komunikovat je, aniž bychom si to často uvědomovali, naprosto zásadní zejména pro udržení si zaměstnání, všech sociálních vazeb, a hlavně pro psychické zdraví každého z nás. Proto je logopedie určena pro pacienty napříč všemi věkovými kategoriemi a diagnózami. I dospělí lidé tudíž tvoří značné procento logopedické klientely, využívají ho například lidé s neuro-kognitivními poruchami (nejčastěji osoby po cévních mozkových příhodách, příp. po kraniálních traumatech či tumorech), nebo osoby s neurodegenerativními onemocněními, kam se řadí i lidé s roztroušenou sklerózou.

Projevy komunikačních obtíží u roztroušené sklerózy (RS)

Obtíže v komunikaci jsou u pacientů s RS (jako celé toto onemocnění) velmi individuální, proto se míra výskytu uvedených potíží může u každého pacienta značně lišit. Tyto narušené komunikační schopnosti se mohou objevit po atace, načež v období remise se můžou opět zmírnit (Feenaughty, 2015; Multiple Sclerosis Trust, 2016). Pro celkový klinický obraz, tudíž i pro stav komunikačních schopností je stěžejní lokalizace zánětlivých ložisek v mozku pacienta s RS. (Havrdová a kol., 2015).

I z těchto důvodů je těžké charakterizovat řečové obtíže příznačné pro lidi s RS, proto se dále (dle námi dostupných výzkumů) pokusíme představit ty nejčastější, se kterými může logoped pacientovi pomoci.

Kdykoliv v průběhu onemocnění a při všech jeho typech se můžou projevit kognitivní změny, které někdy bývají přítomny na počátku onemocnění jako hlavní symptom (v rané fázi mohou být velmi nenápadné a projevit se můžou nezávisle na fyzickém postižení jedince). Kognitivní poruchy jsou kvalitativně i kvantitativně velice různorodé, velmi často se objevuje snížení kognitivní flexibility a poruchy paměti, ale postižena bývá také pozornost a krátkodobá paměť. (Horáková, 2018)

Často se také zmiňuje postižení dlouhodobé epizodické paměti, občasně se vyskytují poruchy exekutivních funkcí (zejména abstraktní a pojmové uvažování) a porozumění řeči. Výrazně zhoršená bývá také výbavnost (a to především bez pomocného podnětu) a verbální fluence. Naopak jazykové funkce jsou u osob s RS intaktní. (Havardová, 2013)

V reálu to může znamenat, že klient bude mít obtíže vzpomenout si na nějaké slovo, zapamatovat si delší větu, nebo porozumět složitější větné konstrukci. Takové deficity se v rámci terapie posilují tréninkem kognitivních funkcí. Dobrá zpráva je, že taková cvičení jsou nenáročné na realizaci. Logoped zpravidla zadá nebo doporučí nějakou sadu pracovních listů, kterou pacient postupně plní – tyto úkoly jsou určeny zejména pro osoby s většími obtížemi.

Důležité je ale trénovat a posilovat kognitivní funkce ještě dlouho před tím, než zaznamenáme jakýkoliv problém. Mnoho „běžných“ činností (aniž bychom si to často uvědomovali) nám k tomuto tréninku může výborně posloužit, jako skládání puzzle, šachy, luštění křížovek nebo sudoku. Využít můžeme i naprosto banální situace jako snahu o zapamatování si nákupního seznamu, nebo četbu knihy a následné převyprávění jejího příběhu někomu blízkému. Pokud bychom měli zájem můžeme využít i množství aplikací na internetu, které jsou pro tyto účely vytvořeny. Vymyslet se dá skutečně mnoho činností, vlastně jde využít cokoli, kde je potřeba zapojit paměť, pohotovost, prostorovou orientaci, řeč a kde je nutné se koncentrovat.

Typ úkoluAplikace sudoku

První obrázek demonstrující typ úkolu, který se v sešitek na trénink kognitivních schopností může objevit, druhý aplikaci sudoku.

V průběhu RS se také mohou objevit dysatrie a dysfagie.

U dysartrie dochází ke komplexnímu poškození, kdy je narušena inervace různých svalů podílejících se na mluvení (Cséfalvay, Marková, 2009). Demyelinizace charakteristická pro RS, způsobuje zpomalenost, slabost nebo spasticitu – následně mohou tyto projevy ovlivnit jakoukoliv část motorické realizace řeči – respiraci, fonaci, artikulaci, rezonanci a prozódii.

Proto se u jedinců s roztroušenou sklerózou můžeme setkat s poruchami artikulace (která je nepřesná, namáhavá), narušením prozódie (porucha tempa řeči, nevhodné frázování, narušená variabilita síly hlasu a jeho výšky), hlasitostí řeči (monotónnost, nebo kolísání výšky hlasu), dechovými obtížemi, poruchou kvality hlasu (dyšnost, drsnost hlasu) a zvýšenou „nosovostí“ v hlase (Miller, 2018).

Přítomnost nebo závažnost dysartrie má souvislost s rozsahem neurologického poškození, nesouvisí však s délkou trvání roztroušené sklerózy. (Feenaughty, 2015; Multiple Sclerosis Trust, 2016).

Cílem terapie u osob s dysartrií je maximalizace komunikačních schopností a udržení kvalitního sociálního života, tudíž i psychické rovnováhy (Neubauer, 2007). Samotná terapie je zaměřena na úpravu dechové síly a kontroly, na zpomalení mluvní produkce, dále jsou do terapie zařazeny cviky na posílení správné artikulace (masáže mluvidel), orofaciální cviky pro obnovování hybnosti a funkce patrohltanového závěru. (Neubauera, 2014)

Poslední z nejčastěji objevujících se obtíží je dysfagie, která je stručně definována jako porucha polykání. Vzniká většinou v důsledku nervového nebo svalového narušení struktur, které se podílejí na procesu polykání (Nordqvist, 2017). Výskyt se může zvyšovat společně s progresí onemocnění.
V důsledku dysfagie mohou vzniknout závažné zdravotní potíže jako nadměrný úbytek hmotnosti
a dehydratace, nebo zvýšené riziko dušení se.  

U dysfagie je při terapii velmi úzce spolupracováno s lékařem. V případě zaznamenání jakýchkoli problémů s příjmem potravy nebo polykáním je nutné rychle vyhledat odbornou lékařskou pomoc a posléze navázat spolupráci s logopedem.

Organizace logopedie

V případě, že byste (nebo Vaše okolí) pozorovali komunikační obtíže (zejména ty výše popsané, ale i jakékoliv jiné), bylo by velmi dobré logopedickou ambulanci navštívit. Logoped provede diagnostiku, při které posoudí závažnost projevů, které následně podrobí diferenciální diagnostice, a na základě všech zjištění zpracuje návrh logopedické intervence.

Postupy a metody terapie jsou velice různorodé a volí se s ohledem na věk, osobnost každého člověka a charakter přítomné poruchy.         
U osob s RS se v rámci logopedické terapie zaměřujeme především na co nejdelší stabilizaci současných projevů poruchy, nebo (pokud je alespoň trochu možné) na jejich celkové omezení či potlačení. (Neubauer, 2018).

Většina terapie proto probíhá u každého pacienta doma, kdy nejlépe denně sám pár minut trénuje logopedem zadané cviky. Díky takto procvičovaným aktivitám dochází ke zpomalení progrese narušené komunikační schopnosti, které jsou způsobené ať už narušením inervace, nebo úbytkem kognitivních schopností. Samotné návštěvy logopeda proto nemusí být nijak časté, obvykle se konají jednou za několik týdnů.

Logopedické terapie jsou poskytovány dvojím způsobem – logopedem ve zdravotnictví a logopedem v sociálním sektoru.

Kliničtí logopedi (pracující ve zdravotnictví) jsou zárukou té největší odbornosti, pracují zejména v ambulancích, příp. v lázních nebo rehabilitačních ústavech a terapie u nich jsou zpravidla hrazeny zdravotní pojišťovnou. Nevýhodou může být jejich velká vytíženost, která se vyznačuje dlouhou objednávací lhůtou.

Druhá a méně početnější skupina jsou logopedi pracující v neziskových organizacích. V případě takto poskytovaných služeb je zpravidla nutná spoluúčast klienta, tudíž je terapie zpoplatněna. Výhodou těchto terapií je, že vytíženost logopedů pracujících v tomto sektoru není tak velká (jako u klinických logopedů), proto mohou terapie probíhat častěji. Dále neziskové organizace často poskytují terénní služby, díky kterým je možné pacienta navštěvovat přímo u něj doma, což je velká výhoda zejména pro osoby imobilní.

Většina logopedických intervencí probíhá u logopeda v ambulanci, kterých je celá řada a které jsou volně dohledatelné na internetu, případně na webových stránkách Asociace klinických logopedů. Možná i díky COVID-19 (pokud se to tak jen dá říct) se mnoho logopedických ambulancí muselo z části „digitalizovat“ a své logopedické terapie vedlo prostřednictvím videokonferencí. Proto v případě klientova zájmu (s ohledem na jeho zdravotní stav) je myslím nyní snadnější najít logopeda, se kterým terapie budou probíhat skrze tento virtuální prostor. Nicméně stále to není v logopedii standardní způsob a většina logopedů takto vedenou terapii nedoporučuje.

Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že návštěvy logopeda i u neurologicky podmíněných nemocí (tudíž onemocnění, které mají regresivní charakter) mají smysl. Pokud bude docházet k tréninku určité skupiny svalů (které díky této nemoci mají tendenci ochabovat), k jejich degeneraci bude docházet pomaleji, než by tomu u většiny případů bez terapie bylo. U mnohých pacientů je zdravotní stav natolik závažný, že logopeda vyhledávají kvůli přípravě na stav, kdy bude mluvená komunikace vážností zdravotního stavu téměř znemožněna. Trénink a výběr nástroje, který bude mluvenou komunikaci podporovat nebo nahrazovat, je velmi důležitý, a v pozdních stadiích nemoci může pacientovi velmi pomoci zlepšit kvalitu jeho života.

U pacientů s RS je velmi důležité, aby si zachovali efektivní komunikaci co nejdéle, jelikož tato schopnost je to, co nás drží v kontaktu se světem, s druhým člověkem a co dělá náš život hezčí. A pokud by k tomu mohla návštěva logopeda jakkoliv pomoci, neměli bychom terapii u odborníka nijak odkládat.

Veronika Tomečková

Jsem studentkou pátého ročníku oboru Logopedie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již během druhého ročníku jsem měla možnost zúčastnit se měsíční stáže na Xihua University v Číně a rok na to jsem Logopedii na semestr odjela studovat do Belgie na Thomas More University.

Během studia jsem měla také příležitost absolvovat množství praxí a podílet se na terapiích různých pacientů. Ve svém volném čase jsem pracovala jako logopedický asistent s několika osobami z bilingvního prostředí. Nyní působím v centru Cerebrum a pomáhám s komunikačními obtížemi lidem po cévních mozkových příhodách a s jinými poškozeními mozku.

Seznam použité literatury:

ALALI, D., BALLARD, K. J., BOGAARDT, H., 2017. Dysphagia in multiple sclerosis: evaluation and validation of the DYMUS questionnaire. Dysphagia. 33:273, s. 273-281. ISSN 1432-0460.

CSÉFALVAY, Z., MARKOVÁ, J., 2009. Dyzartria. In: KEREKRÉTIOVÁ, A. a kol. Základy logopédie. Bratislava: Univerzita Komenského, s. 242-256. ISBN 978-80-2232574-5.

FEENAUGHTY, L., 2015. Impact of cognitive function and dysarthria on spoken language and perceived speech severity in multiple sclerosis. Buffalo. Dissertation. University at Buffalo, State University of New York.

HAVRDOVÁ, E a kol., 2015. Roztroušená skleróza v praxi. Praha: Galén. ISBN 978-807492-189-6.

HAVRDOVÁ, E a kol., 2013. Roztroušená skleróza. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80204-3154-7.

HORÁKOVÁ, D., 2018. Roztroušená skleróza, požírač mozku. Téma. ISSN 2336-4815.

CHMELAŘOVÁ, D, 2016. Rehabilitace kognitivních funkcí. In: DOSTÁLOVÁ, L., GÁL

NEUBAUER, K., 2007. Neurogenní poruchy komunikace u dospělých: diagnostika a terapie. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-159-4.

NEUBAUER, K., 2014. Motorické řečové poruchy. In: NEUBAUER, K., DOBIAS, S. Neurogenně podmíněné poruchy řečové komunikace a dysfagie. Hradec Králové: Gaudeamus. ISBN 978-80-7435-518-9

NEUBAUER, K. a kol., 2018. Kompendium klinické logopedie: diagnostika a terapie poruch komunikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1390-1.

MINNIS, Sara. What causes difficulty swallowing (dysphagia)? Medical News Today. Brighton, 2017. DOI: https://www.medicalnewstoday.com/articles/177473.

MILLER, Pamela H. Dysarthria in multiple sclerosis: a ressource for healthcare professionals. National Multiple Sclerosis Society. 2018, 1-16. DOI: https://www.nationalmssociety.org/NationalMSSociety/media/MSNationalFiles/Brochures/Clinical_Bulletin_Dysarthria-in-MS.pdf.

MRÁZKOVÁ, L., 2016. Dysfagie u pacientů s roztroušenou sklerózou. In: DOSTÁLOVÁ, L., GÁL, O.,

HAGAROVÁ, A. a kol. Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou. Olomouc: Solen, s. 49-52. ISBN 978-80-7471-172-5.

Kontaktní formulář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů