O zoubkové myšce - Eva Zavadilová

O zoubkové myšce.

Přes to, že malý Vítek oslavil právě šesté narozeniny, začala být aktuální otázka „zoubkové myšky“. Jestli pak by přišla i kdyby vypadl i druhý zoubek?

„No, to nevím“ řekla maminka. „A stejně se teprve kýve“. No a pak mu připomněla, jak to bylo s tím prvním zoubkem, jak s ním musel hodně kývat, aby šel ven. Aby nový zoubek se mohl zařadit pěkně na jeho místo. „Víš, jak to potom bylo s tím prvním vytrženým zoubkem? Dali jsme ho večer v kapesníčku pod polštář, myška si pro něj v noci přišla a dala Ti tam za něj dárečky! Ale jestli přijde i pro ten druhý zoubek – to nevím.“

„Ach jo,“ vzdychl Vítek a statečně viklal zoubkem a měl plná očka slziček. Odpoledne chtěl, aby rodiče vyzkoušeli, jestli už zoubek půjde ven. Ale nešlo to. Dostal čistý kapesníček a statečně, se slzami v očkách, mordoval přední spodní zub. My jsme se dívali na televizi, ale přes to jsme program, protkaný vzlyky a vzdechy, vnímali tak na půl. A najednou do pláče – smích! Zub – zoubek, jako perlička, byl venku! Klouček šťastný – uslintaný a uslzený, ale spokojený, že si sám ten zoubek vytrhl.

Samozřejmě jsme všichni zoubek obdivovali, Vítek si ho krásně zabalil do papírového kapesníčku a uložil pod polštář.

Ráno ale bylo velikým zklamáním. Vstával totiž brzo do školky – a žádný dáreček pod polštářem nebyl. Zoubek na místě a nikde nic.

Ale maminka mu to okamžitě vysvětlila, že je sněhová kalamita a když nemůžou auta a autobusy, tak co teprve malinkatá myška. Ta, že to určitě do rána nemohla stihnout. „A podívej“, vykoukli z okna. „Ještě teď není k nám prohrnuto.“

Takže Víteček šel do školky. Mezi tím myška donesla dárečky, než přijde ze školky domů.

A samozřejmě, hned jak se vrátil a sezul boty, utíkal do ložnice a pod polštář. A s velkým pokřikem a radostí nám sděloval: „Nezapomněla – přišla, já jsem jí věřil.“

A tak tu sedím a píšu a říkám si, jak je dobře, že malý človíček věří těmto malým věcem. Jsou pro něj důležité, jako stužkování předškoláčků ve školce, jako školková besídka pro rodiče, kde se pochlubí, co se naučili. A také den zápisu do školy – to je dnes – právě teď. A tak na něj myslím.

I pro mě je to důležité. 

Eva Zavadilová