RES, kamarádství a přátelství

Život s chronickým onemocněním a všudypřítomnou hrozbou opětovného vzplanutí nemoci, přináší mnohá životní poznání. Jejich cena se zdá velká a hořká, ale přesto jenom vlastní zkušenost mění význam víry i vyslovených slov.  Díky zkušenosti člověk objevuje vlastní sílu, rozpoznává cenné lidské hodnoty, učí se překonávat životní překážky, a nakonec nachází i sám sebe. Poznáním, kým člověk skutečně je, přináší osvobození ze samoty, navzdory životním strastem i smrti, jimž nakonec vždy čelí sám. Sám, a přesto v blízkosti těch, co ho mají rádi pro to, kým je, ne jak vypadá, působí navenek. Nemoc, smutek, utrpení, nemohoucnost neodradí skutečného přítele od člověka uvězněného v jejich područí.

Mnoho nemocných eReSkou zažilo, že když byli zdraví a mocní byli obklopeni lidmi, měli spoustu kamarádů a přátel, ale bezmoc vycházející ze slova nemoc je o ně připravila.  Některé odvál čas, z bývalých přátel se stali kamarádi a opravdový přítel zbyl jeden či dva, tři.  Nemocný nechce vzbuzovat lítost, nechce být manipulován, obelháván, využíván ani nechce být na obtíž, přesto má něco, co může nabídnout. Svou duši, jež si zaslouží rovnocenný, partnerský, lidský vztah. Vztah založený na vzájemné úctě a sdílení.

Teorie transakční analýzy rozkrývá komunikační vzorce, které brání rovnocennému vztahu a napomáhá porozumění. Vychází z předpokladu, že naše JÁ běžně zaujímá několik zcela odlišných stavů, ve kterých jinak vnímáme, myslíme, prožíváme i jednáme: Rodič, Dospělý a Dítě. Rodič v nás často reaguje automaticky, aniž by se podrobně zabýval pravděpodobnou reakcí. Rodič přikazuje, řídí, zakazuje, ovládá a vychovává. Z hlediska rodiče se "vykonává mnoho věcí proto, že se to tak dělá". Dospělý třídí informace, myslí a komunikuje racionálně, logicky. V komunikaci z pozice Dítěte se projevuje intuice, tvořivost, spontánní pudy a radosti. Podle transakční analýzy každá osoba v každém rozhovoru projevuje jeden z výše uvedených stavů. Rychlý přesun z jednoho stavu do druhého však může působit větší či menší obtíže. Dospělý stimul v komunikaci pravděpodobně povede k dospělé reakci, rodičovský, direktivní stimul může vyvolat reakci přiměřenou dítěti, trucovitou, neodpovědnou, vyhýbavou apod. Komunikace z role dítěte může být hravá, manipulativní, vyvolávající snadno odpověď z pozice pečujícího rodiče.

Skutečné přátelství by nemělo podléhat diktátu ani být manipulativní. Člověk si snáze porozumí, pokud se obě strany považují za rovnocenné. Zdravý nemocný působící nejistě, submisivně, může ve svém okolí povzbuzovat reakci z pozice Rodiče se všemi jeho nedostatky. Rodič přikazuje, radí, má snahu řídit, domlouvat, ale také přehnaně pečovat, poučovat apod. Odpověď nemocného pak snadno zůstává v roli Dítěte, které může nabízenou péči využívat, zneužívat, nevyžádané rady mu mohou být nepříjemné, vzbuzovat vztek, podrážděnost, nekomunikaci či mít třeba i opačný efekt. V každém případě tento druh komunikace většinou nevede ke vzájemné spokojenosti.

V běžném životě nedochází k nedorozumění či hádkám, když spolu mluvíme ze stejných rolí. Snadno vše pochopíme při všem povědomém příkladu z partnerského života.  Když po příchodu domů nazvete manželku beruškou a ona vás kocourkem, jistě máte před sebou příjemný večer. Mluvili jste totiž z role Dítěte a vaše paní vám ze stejné role i odpověděla. Domluvou skončí také racionální, věcná komunikace, např. při nabídce podvečerní procházky, z rolí Dospělého k Dospělému. K nedorozumění či hádce však může dojít, pokud dostanete odpověď z jiných pozic. Např. na dotaz před procházkou: „Kde mám tu modrou bundu?“ otázka muže z role Dospělého mířená na roli Dospělého (tzn. muž očekává jasnou odpověď např. na věšáku v chodbě), žena odpoví:“ Kdyby sis uklízel, moc dobře bys věděl, kde máš tu bundu“. Žena mluví z role Rodiče na Dítě. S mužem je jednáno jako s Dítětem a velmi pravděpodobně následně i jako rozzlobené dítě odpoví a příjemná procházka se v lepším případě mění na tichou. Pokud člověk ve vztazích chcete předcházet komunikačním nedorozuměním je třeba volit formu, která vychází nebo se navrací k nabídce stejných pozic.

S trochou praxe se můžeme naučit poměrně rychle rozlišovat jednotlivé role pomocí použitých slov, tónu hlasu, neverbální komunikace a pozvolna je začít využívat ke prospěchu vztahů. Hodnota porozumění a rozpoznání tohoto procesu spočívá v tom, že člověk je schopen analyzovat důvody, proč jsou někdy v komunikaci problémy, a ty volbou vhodných slov změnit či jim předcházet. Zvolená forma napomáhá rozvoji zdravých vztahů, které mají pozitivní vliv na kvalitu života.

Co můžete udělat:

1. Vyhledávej možnosti k navázání kamarádství
2. Pokud jsi dobrý člověk, máš ve vztahu co nabídnout.
3. Uvědom si, že přítele poznáš podle činů nikoliv slibů a slov.
4. Předcházej nedorozumění a hádkám komunikační strategií.
5. Využij poznatky transakční analýzy a nauč se rychle rozlišovat jednotlivé role

Co můžete udělat hned:

1. Vyjmenujte pro sebe své opravdové přátele, s kým jste rádi a věnujete jim svůj čas
2. Zavolejte jim, domluvte si schůzku, sdílejte s nimi, smějte se
3. Neváhejte je ocenit, říci jim, že je máte rádi.

Doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc.

laurajanackova@seznam.cz

Mgr. Ing. Felix Sebastian Ratzenbeck, MSc.

Tento článek vznikl za podpory  MZ