Můj Vilém peče housky

„Já vdávala se mladá – a hloupá…“
                          tak začíná písnička Nadi Urbánkové

A tu nám, moji milí doma, nechali zahrát na přání v rádiu Region, když jsme s manželem slavili už čtyřicet let společného života. A právě ta počáteční slova téhle pěkné, melodické písničky mi připomněla mé novomanželské začátky. Všechno pro mě bylo nové – bydliště, jiné prostředí, noví lidé a hlavně – jiné starosti. Zkrátka musela jsem i vařit pro nás oba – novomanžele. A byly tu brzy problémy. U rodičů jsem byla zvyklá na plynový sporák – i když v tu dobu nebyl ještě nijak moderní, ale dalo se na hořáku přidat či ubrat a hlavně – sám nezhasínal! Což u sporáku na dříví a uhlí nebylo. Když jsem se po krátké době naučila bravurně zatopit, tak to v hrnci brzo byla ohřáta voda na umytí, v konvici vřela voda na čaj, nebo jsem uvařila bílou kávu. Pak jsem třeba zapomněla přiložit a bylo po slávě. Ráno se nic nestalo, ale při vaření oběda to bylo něco. Jednou jsme také zabili slepici, která už nenesla. Můj muž ji zaříznutou ráno o půl páté, když odcházel krmit hřebce, položil na zem ke dveřím verandy a říká: „hoď ji do vody a udělej jí k obědu na paprice!“ Vstala jsem hned, vzala kbelík, a protože jsme bydleli hned u rybníka, nabrala jsem vodu a slepici v ní rychle máčela. Držela jsem ji tam pevně rukou a po chvíli jsem zkoušela, jestli už jde peří od těla. Ale nic. Tak jsem tu vodu vyměnila. A zase znova. Otáčela jsem slepicí v kýblu hlavou dolů, pak zas nahoru. Seděla jsem na bobku, pak jsem si vzala stoličku. Lidi ze vsi chodili do statku do práce a po pozdravu každý po mně pokukoval. Ale spěchali – tak se ani neptali, co tam dělám tak brzy. A já pořád čekala. A ono nic. A najednou to přišlo! Že ona ta voda musí být horká! Tak honem, vodu vylít. Zatopila jsem, napustila a ohřála vodu na sporáku a už jsem si zase všechno chystala na to „paření“ slepice. Docela rychle jsem ji  opařila a vykuchala. A od té doby už té drůbeže byly dobře stovky. Inu – žádný učený z nebe nespad. A já – vdávala se mladá a hloupá. A nikdy jsem to neviděla a nikdy o tom neslyšela. Je zajímavé, na co všechno může nebo musí člověk přijít sám.
A mimochodem – ten oběd tenkrát dopadl dobře a byl včas.

Eva Zavadilová