Životní rošáda

V mollové stupnici zas prsty bloudí,

bílé a černé teď úsměvy loudí.

Černé a bílé a šachovnice

nutí nás myslet zas trochu více.

Co vlastně prožijeme od začátku,

kdy život nám běží a zná jen zkratku,

chvíli si pokoj nedá,

všechno do výšin zvedá.

Okolo nás běží ten čas,

všechno nám dá a bere zas.

Bez náhrady, bez nálady,

zůstanem sami a sami tady.

Tolik máš zájmů a přátel pár,

tolik máš lásek, cos nemiloval,

teď už to nejde, už uběhl čas,

a máme jen to, co zůstalo v nás.