ROSKA BRNO - město na rekondičním pobytu

 Rekondice s ROSKOU Brno na Vyhlídce v Blansku

Letošního ročníku „opravy“ těla a mysli jsem se zúčastnila poprvé, vlastně jsem vůbec netušila, do čeho se to pouštím.

Trpím primárně progresivní formou roztroušené sklerózy, léčím se pět let. Již dlouho před léčbou jsem příznaky RS zaměňovala za projevy stárnutí, momentální indispozice či jiné běžné životní slabosti. Na Vyhlídku jsem tedy přicestovala za doprovodu Vlasty na elektrickém invalidním vozíku. Měla jsem tak i možnost vyzkoušet si cestu bezbariérovou vlakovou I autobusovou dopravou, která zaslouží palec nahoru. Velký palec nahoru dávám také skvělým průvodčím i organizaci na nástupištích. Také musím zmínit průvodkyni Vlastu, které tímto ještě jednou děkuji za ochranitelskou ruku při cestování.

Příležitost zacvičit si jsme měli každé ráno při půlhodinové rozcvičce s Mařenkou. Bylo také možno využít asistence nadšené cvičitelky Jany, která si zajisté zaslouží slova chvály za cvičební maratón, který s námi absolvovala. Při nutných opravách neúnavně povzbuzovala a sama pomáhala či opět neúnavně předcvičovala a přivezla i cvičební pomůcky. Co se týče fyzické kondice, tak vnímám, že se doma cítím jistější. I když to ještě bolí, tak zrovna když píšu, vnímám psací stůl z jiné perspektivy než před odjezdem, sedím vzpřímeněji. Po obědě jsme hrávali na terase naši oblíbenou hru boccii, průběžně jsme v rámci ergoterapie dělali naše oblíbené levandulové panenky.

V těsné blízkosti Vyhlídky byl k dispozici bazén se slanou vodou, finská, parní sauna, jejichž služeb využila početná skupina. Následně po úterním plavání a saunování proběhlo pálení vlastnoručně vyrobených čarodějnic a opékání špekáčků.

Středeční 1. máj a slavný Májový průvod, u kterého jsem si mohla připomenout atmosféru z dob nedávno minulých. Mávali jsme na ergoterapii vyrobenými mávátky z krepového papíru, vlčími máky, růžičkami. A večer jsme popřáli dlouholetému členu Béďovi k jeho významnému jubileu 50. narozenin. Na návštěvu přijely členky Jarča a Martina, která s sebou vzala manžela. Obě si chtěly užít alespoň část rekondice, jelikož se skrze pracovní povinnosti nemohly zúčastnit celých šesti dní.

Ve čtvrtek se ještě většina účastnila výletu na renesanční zámek Blansko, který pochází z gotického hradu. Následovala návštěva průmyslového podniku fungujícího bez přestávky více než 320 let, kde jsme obdivovali antické sochy, zábradlí, kamna, žehličky a jiné železné výrobky. Večer následovala tombola a já si přivezla krásný historický kousek – dózu z kostního porcelánu.

V pátek už byla většina unavená. Za celý týden jsem nabyla dojmu, že si se všemi lépe rozumím. Průběžně probíhal trénink paměti, kdy jsem si procvičovala dosazování jmen ke tvářím, ale ostatní měli příležitost zahrát si hry, tvořit mandaly či vyhrát soutěž v pexesu.

V sobotu jsem měla příležitost se se všemi rozloučit a poděkovat za zajímavě strávený týden, bylo to jako na horské dráze. Cvičení bylo opravdu hodně, uvítala jsem tedy možnosti ergoterapie, malování magnetických upomínkových předmětů. Mám raději tvoření než mluvení, ale ráda si i někdy poklábosím, protože žiju sama a někdy je ticho smutné. Ono se říká, že když je člověk potichu, tak slyší hlas své duše, svého srdce. Doma se snažím, abych si nepouštěla do hlavy cizí emoce, které by mě mohly zatěžovat třeba při usínání. Přiznám se bez mučení, měla jsem obavy, abych si nic takového nepřivezla, ale vy jste byli skvělí, a to právě proto, že jste byli sami sebou.

Abych se vyrovnala se změnou prostředí, ale i množstvím ještě v tu chvíli neznámých lidí, ujela jsem do přírody a užívala si nádherného prostředí vyhlídky na Českomoravskou vrchovinu. Vozík jsem sebou měla právě pro tyto chvíle. Díky eReSce špatně zvládám větší počet lidí. Ale jde především o momenty, kdy začnou lidi mluvit v davu a jeden druhého se snaží překřičet. Měla jsem tak možnost užít si oddechu v přírodě s krásnou vyhlídkou a načerpat další síly nutné ke zvládnutí zmíněného množství lidí. Proto mi na programu trochu překáželo, že všechny činnosti byly plánované společně, a tak jsem se snažila uniknout davu. Kdysi jsem říkávala „abych vydržela mezi lidmi, potřebuji být chvíli sama“ a to jsem byla ještě zdravá. Nyní potřebuji na zpracování informací násobně delší dobu.

Pro mě osobně bylo důležité setkat se s lidmi, kteří mají zkušenost s roztroušeným životem. Pravda, trochu se to „posmyklo“ a ze sběru zkušeností se stalo nepřeberné množství nevyžádaných rad, ale i za ně jsem ráda. Děkuji za Vaše životní příběhy, jsou všechny povzbuzující a jsou to Vaše pravé poklady.

Děkuji všem organizátorům za skvěle zvládnutou akci pro tolik rozdílných lidí. Sice s jednou společnou zkušeností, ale tu cestu životem si šlapeme každý vlastní. A tak se na Vás těším na viděnou na další rekondici (a kdybychom se neviděli, tak se nahmatáme u očního, smííích...).

Nikola Vaňková

Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.