Roska Hradec Králová na rekondičním pobytu

Rekondice Rosky Hradec Králové

Roskaři z Hradce Králové a okolí uspořádali v květnu 2025 týdenní rekondici v krásném historickém a pohádkovém městě Jičíně. Jednou ročně si všichni odpočineme na rekondici. Tak alespoň by to mělo být, pořádně si odpočinout. Název této akce je složen vlastně ze dvou slov „kondice“ a předpony „re“. U člověka je kondice jeho tělesný a duševní stav a předpona re znamená znovu, udělat něco znovu, opět nebo opakovat.

13 žen a 5 mužů z naší Rosky po absolvování uvedeného týdne zcela jistě a určitě svůj tělesný a duševní stav opět zlepšilo, nebo alespoň nezhoršilo. Ono totiž nejen, že jsme spolu utvořili společenství osob sice nemocných stejnou nemocí, ale zdravých společensky. Prostě se jednalo o živou skupinu, plnou pohody, porozumění, přátelského ducha a vzájemného zájmu jeden o druhého. Byli jsme a jsme jedno fungující společenství, kde se jeden stará o druhého, zajímá se o druhého, o to, co cítí, co prožívá, zda potřebuje s něčím pomoci, popovídat si, vyslechnout nebo proč zrovna nepřišel včas… A pak je vlastně úplně jedno, kde jsme a co děláme. Každý, kdo se pravidelně zúčastňuje rekondic, přeci ví, jak to tam chodí: ráno společná rozcvička, společné cvičení, tvoření výrobků, hry, společné výlety po okolí apod., večer třeba společné posezení v restauraci, ano i to jsme prožili…

Pro ostatní a do okolí jako skupina jsme vysílali jasný vzkaz, jak skupina lidí, z nichž někteří se třeba znají lépe a někteří se vidí jen občas, a to právě jen na rekondici, jako třeba já, můžou spolu fungovat, spolu něco prožívat, prožívat spolu radost a být spolu šťastní. To bylo vidět třeba na společné prohlídce městem Jičínem s komentářem místního průvodce, který z nás byl zcela jistě paf! Různorodost naší skupiny, kdy někdo se pohybuje jen s pomocí vozíku nebo chodítka, a někdo nachodil v rámci dne i několik kilometrů, kdy někdo raději spal, někdo raději denně plaval v hotelovém bazénu, a někdo byl rád, že byl schopen se alespoň zúčastnit skvělého připraveného programu a víc nedal, protože potřeboval odpočívat, byla neuvěřitelná.

Přesto každý se svým způsobem maximálně, jak mohl, zúčastňoval všeho, co se dělalo. Nikdo nebyl stranou nebo bokem. Nebo alespoň to o sobě nedal vědět, že toto prožívá. A já si myslím, že to se týkalo opravdu jen málo jednotlivců a to jen na krátký okamžik. Totiž když se třeba jen někdo opozdil a nepřišel včas na nějaký program nebo cvičení, hned byla po něm sháňka. Výhodou bylo to, že jsme měli vše, jak se říká pod jednou střechou, pokoje, stravování i možnost cvičení na venkovní terase hotelu nebo i v prostorné konferenční místnosti. A byli jsme i v centru města, takže jsme moc nemuseli nikam složitě a dlouho chodit, abychom něco prožili a viděli, ale i přírodu a památky v okolí jsme nezanedbali. Ale hlavně jsme byli uprostřed Českého ráje a opravdu něco z ráje si myslím na této rekondici jsme společně prožili, a to nám zůstává v našich vzpomínkách a srdcích.

Štěpán Křeček

„Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.“