“Jsme tu, abychom pomáhali pacientům s roztroušenou sklerózou a jejich blízkým”

šipka
 
Drobečková navigace

Úvod > O nemoci > Psychoterapie pro pacienty s RS > Psychická rovnováha (nejen) u osob s RS

Psychická rovnováha (nejen) u osob s RS



Letošní konference 8. konference Fyzioterapie, psychoterapie, ergoterapie a RS byla na téma ROVNOVÁHA. Kolegové fyzioterapeuti se pochopitelně zabývali rovnováhou těla, ale protože nám všem je jasné, že naši pacienti potřebují pracovat nejen na stabilitě těla, ale leckdy musí vybalancovat i své  životy, oslovili jsme našeho kolegu z Ostravy, klinického psychologa PhDr. Petra Niliuse, který si připravil velmi zajímavou přednášku Psychická rovnováha (nejen) u osob s RS. Ráda bych se nyní s Vámi podělila o toto téma tak, jak mne kolega svou přednáškou inspiroval.

Podíváme – li se do slovníku, dozvíme se, že rovnováha je

  • schopnost udržovat vzpřímenou polohu těla.
  • stav vyváženosti, vyrovnanosti, rovnosti mezi dvěma či více složkami stránkami určitého celku
  • pokojný duševní stav

Budeme-li o rovnováze uvažovat v psychologickém kontextu, musíme se propojit se světem, ve kterém žijeme a dostaneme se do čtyř rovin, které jsou pro celkovou stabilitu života podstatné.

  • stabilita ve zdravotních obtížích (předvídatelný zdravotní stav)
  • stabilita v psychických stavech a schopnosti prožívat svět kolem
  • stabilita v zaměstnání a sociálních otázkách
  • stabilita v blízkých vztazích – rodina a přátelé

Jakékoliv narušení jedné složky vytváří nerovnovážný stav. Naštěstí další tři složky stále mohu člověka udržet. Jsou-li narušeny dvě, nastává vážnější narušení rovnováhy. Zdraví je těžištěm rovnovážného stavu člověka, a pokud je nalomené, může rozkolísat všechny složky života dopadem na blízké vztahy, na fungování v zaměstnání a podobně. Roztroušená skleróza je nemoc s proměnlivým (dynamickým) a neustále se měnícím charakterem, čímž stabilitu člověka oslabuje. Psychické změny (např. deprese), zvýšená unavitelnost či postupné snižování fyzické výkonnosti může měnit kvalitu života.

Obecně je kvalita života posuzována především těmito ukazateli:

  • životní prostředí
  • zdraví a nemoc
  • úroveň bydlení
  • dostupnost základních služeb (školství, zdravotnictví)
  • úroveň mezilidských vztahů
  • volný čas
  • pracovní podmínky a spokojenost s pracovním zařazením
  • sociální začlenění do společnosti (možnost podílet se na rozhodování o sobě, případně jiných)
  • úroveň sociálních jistot, bezpečí a osobní svobody

Pokud začíná mít kvalita života v některém ukazateli sestupnou tendenci, je potřeba věnovat jí pozornost.  Adekvátní pomoc při uskutečňování příslušných změn k zajištění rovnováhy mohou poskytnout odborníci z oborů fyzioterapie, psychoterapie, ergoterapie, spirituální péče a sociální pracovníci.

Roztroušená skleróza je ze samé své podstaty nepředvídatelná a proto mívá do určité míry dopad na všechny další roviny života. Proto je nejen léčba nemoci, ale i péče samotného pacienta o sebe a své potřeby velmi důležitým stabilizačním aspektem.

V kontextu zdraví a nemoci je podstatné zajištění základních fyziologických potřeb (péče o tělesný a mentální zdravotní stav).

Maslowova pyramida znázorňuje hierarchii lidských potřeb. Podle této teorie má člověk pět základních potřeb. Tyto potřeby jsou seřazeny podle toho, jak se postupně vyvíjejí. Každý z nás může mít trochu jinak nastavené pořadí vyšších pater pyramidy, případně se mohou měnit v čase, ale základní zajištění biologických potřeb je vždy výchozí nutností. Zdraví je jednou z obrovských životních hodnot, kterou si člověk začíná paradoxně uvědomovat až v okamžiku, kdy ji ztrácí.

Nebýt zdravý ale neznamená být NE-MOCNÝ. Téměř za všech okolností máme jistou moc k naplňování svých potřeb.

Maslowova pyramida

  1. Fyziologické potřeby - jde o vůbec nejzákladnější potřeby, díky jejichž naplňování je člověk naživu. Jde o potřeby, které zajišťují udržení rovnovážného stavu našeho organismu (tzv. homeostáza). Spadá sem potřeba jezení, dýchání, pohybu, spánku, rozmnožování, vyměšování, nebo například potřeba smyslové stimulace a odstraňování bolesti. Začne-li být některá z potřeb neuspokojena, tělo si velmi rychle vyžádá naši pozornost a úporně se hlásí o naplnění dané potřeby.
  2. Bezpečí a jistota - další silnou potřebou je vyhýbání se nebezpečí, neznámým a ohrožujícím podnětům. Naplněním této potřeby je vyhledání jistoty, spolehlivosti a stability. Patrné je naplňování této potřeby ve chvíli, kdy zabezpečujeme svá obydlí nebo uzavíráme pojistky. Jistotu vyhledáváme v otázkách svého zdraví, zaměstnání nebo rodiny.
  3. Sounáležitost a láska - potřeba, díky které udržujeme příbuzenské, partnerské a přátelské vztahy. Touha po intimitě, potřeba někam patřit, milovat a být milován. Sem spadá také život v komunitě lidí, se kterými nejsme jen pro pocit jistoty, ale právě pro pocit sounáležitosti. Tato prostřední potřeba chrání člověka před samotou, depresemi a úzkostností.
  4. Uznání a sebeúcta - tato potřeba vychází z touhy člověka být uznán jak okolím, tak sám sebou. Mohlo by se zdát, že uznávat sám sebe je jednoduché, ale dosáhnut opravdové a ryzí sebeúcty může být dlouhý životní proces. Právě proto se tato potřeba nachází až téměř na vrcholu pyramidy. Ne každému se podaří tuto potřebu naplnit.
  5. Seberealizace - potřeba rozvinout svůj potenciál, své schopnosti a talent. Potřeba osobnostního růstu, touha po vědění a estetických zážitcích. Na nejvyšším vrcholu je ještě
  6. potřeba sebetranscendence neboli duchovní potřeby. Seberealizované osoby jsou definovány jako tvořivé, spontánní, bez předsudků, etické a nezávislé na vnějších autoritách. Ne každý má předpoklady obstát v potřebách seberealizačního charakteru. Pokud ano, přichází naplňování těchto potřeb obvykle až po období středního věku.

Vidět životní situace takové, jaké ve skutečnosti jsou a adekvátně na ně reagovat.

To by mohla být definice rovnováhy, kterou vlastně v životě všichni hledáme. Ne vždycky se nám to daří. Můžeme se alespoň snažit chovat se konstruktivně a produktivně. A než něco uděláme, zeptat se sami sebe, čeho tím vlastně chceme dosáhnout.

Dva tipy na závěr

Buďme samostatní

Nečekejme, že za nás někdo cokoliv zařídí. Nadáváním na politiku, šéfa, coronavirus či partnera se věci sami nezmění. Vždy je tedy na místě otázka, co můžeme udělat pro změnu my sami. Snažme se ale měnit pouze to, na co stačíme. Skutečně dospělí lidé (nejen podle občanky) chápou, že svět jim nic nedluží. Že své štěstí mají v rukou sami a je pouze na nich, jak se k přízni či nepřízni osudu postaví. Samostatný člověk také nepotřebuje nikoho kontrolovat, žárlit či manipulovat. Neřeší, jestli ho mají ostatní rádi nebo si ho váží. A v neposlední řadě umí být sám. I když vyhledává rád společnost, není to za každou cenu.

Zvolme aktivní přístup

Chceme se naučit francouzsky, péct domácí chleba, cvičit jógu, nebo sestavit rodokmen? Splnit si jiné předsevzetí či sen? Nečekejme, až nepříznivé okolnosti pominou a příznivé jednou přijdou a zaklepou u vašich dveří. Vnímejte situaci takovou, jaká je. Abychom nepropadali sebelítosti, výčitkám, obviňování, úzkosti či agresi, používejme nadhled, logické uvažování a humor. Díky tomu nebudeme mít pocit, že se proti nám všichni spikli. Také díky výše uvedeným vlastnostem budeme moct dělat rozhodnutí, která se v budoucnu vyplatí. Neplačme nad tím, co nejde, ale hledejme to, co lze. Vyslovme, jaký bude první krok k tomu, abychom svá přání plnili.