Rekondice Jihlava

Rekondice.

Blížilo se jaro. Pomalu a nesměle. Zima se nechtěla vzdát své nadvlády. A v tomto čase jsem se rozhodl,že posílím nejen svaly, ale taky sebevědomí v boji se životem. Proto jsem se přihlásil na jarní rekondici spolu s dalšími odvážnými členy jihlavské Rosky.

A tak začátkem května jsme v počtu patnácti srdnatých bojovníků nastoupili do malého autobusu. Nejedno oko nezůstalo suché při loučení s rodinnými příslušníky, nejedna potajmu zamáčklá slza byla při odjezdu do podhůří Orlických hor. Do bývalého údolí Divoké Orlice, na přehradu Pastviny, do obce Pastviny, do penzionu Pastviny. Prostředí příjemné, okolí krásné, strava velmi dobrá i zvláštní. Prostě pohoda, co víc si přát?

Ale věnujme se tomu nejdůležitějšímu - rekondici. V chytrých knihách je popsán význam rekondice jako opětovné uvedení do pořádku, do správného stavu. Tak hurá do toho.

Každý den jsme začínali nejen pozdravem a úsměvem přítomným, ale hlavně rozcvičkou. První dva dny byla rozcvička v prostorné hale. Neboť krásný výhled na dva kilometry vzdálenou přehradní hráz měl tu nevýhodu, že vítr, který nás od přehrady chtěl pozdravit, byl první dva dny velmi čerstvý. Rozmazlený jedinec by řekl, že i nepříjemně studený. Ale takový mezi námi nikdo nebyl a navíc se počasí jen a jen zlepšovalo, takže ostatní rozcvičky již byly venku při ranním sluníčku a osvěžujícím vánku. Každý předvedl svůj cvik, kterým doma jistě zahajuje všední den, a my jsme se snažili ten ukázkový cvik napodobit.Následné snídaně bufetového typu byly velmi pestré a posilující.

Náš pracovní den začínal devátou hodinou. K tomu jsme potřebovali jen tužku a papírek, neboť jsme vyplňovali kvízy, hráli pexeso, či jiné hry na procvičování paměti. Výsledné body jsme si zapisovali na onen papírek, abychom v závěrečný den mohli oslavit vítěze. Ale hlavním bodem dopoledne bylo cvičení. Byli jsme rozděleni do tří skupin. Ta první skupina co měla provádět speciální cviky, byla na jednom pokoji. Druhé dvě skupiny se vystřídaly ve dříve zmíněné hale, neboť v místní společenské místnosti, kterou jsme později používali jako tělocvičnu, byla v ty prvé dva dny opravdová zima. Ale postupným otužováním a hlavně zlepšováním počasí, jsme se obě skupiny sloučily a cvičili již v té naší tělocvičně.

Obědy byly chutné, rozmanité a bylo poznat, že paní kuchařka je vařila pro nás s pochopením pro aktivně sportující návštěvníky.Po obědě, do odpoledního cvičení byl čas naší skupinou rozmanitě využit. Někdo si dal kávu a rád si popovídal o zážitcích z předcházejícího dne.Byli i tací, kteří využili čas k procházce do blízkého, či vzdálenějšího okolí, nebo dali přednost přemýšlení v klidu svého pokoje, ale i možnost si dohnat nedodělky z večerních rukoprček.

Teď nadešel čas odpoledního cvičení, kdy jsme se obě skupiny sešly v té prostorné společenské místnosti. Zde již mohla naše cvičitelka rozvinout svoji fantazii a měla o nás přehled, co se týče kvality prováděných cviků jak na židlích, nebo karimatkách. Ty teda byly výživné. Nejdřív se uvolnit, rozdýchat a potom špička nohy doprava, kolena doleva, kyčle na jinou stranu a hlava úplně jinam. A to nemluvím co s rukama, Takže páteřní zkruty, což je pro méně znalé něco jako (křivý, zkroucený). No, mohla se uběhat, jak nás upřesňovala, narovnávala, popřípadě ještě více pokroutila. Vše dělala poctivě a hlavně pro naše dobro.Závěr cvičení probíhal v relaxačním duchu s myšlenkou cvrlikajících cikád a hukotu moře, kdy z našeho těla odcházely negativní myšlenky, které byly nahrazeny představou blížící se večeře.

Po kvalitní večeři nadešla radostná chvíle rukoprček, kde se korálkovalo, drátovalo, malovalo na kamínky a kdoví co ještě, než nás přemohla únava z poctivě prožitého dne.

Tak proběhla rekondice, díky kvalitní organizaci od vedoucí našeho spolku.

Rekondiční pobyt se konal za podpory MZ