“Jsme tu, abychom pomáhali pacientům s roztroušenou sklerózou a jejich blízkým”
Obrázky v šířce 800px v aktualitách
Aktuality VŽDY musí mít úvodní text
Pokud se nemá aktualita propisovat na FB vybrat štítek: nepropsat do rss
Úvodní text je souhrn celého textu pokud nechete dělat výtak použite chat GPT
Vždy si poslat testovací aktualitu na e-maily: landova@gmail.com, roska@roska.eu
Pokud se aktulita vkládá na více stránek, MUSÍ být rozesílání zakazané na ostatních jinak příjde aktualita dvakrát.
Nápověda
editace
Je jaro. Panelákové pohodlí a teplo měním za přírodu na chaloupce. Zde mám vše, co k životu potřebuji. Když chci do přírody, nebo mezi lidi, skočím na kolo a jedu. Teď už to ale tak jednoduché není. Je zde velmi krásně. Romantik by řekl, že je to kraj zvlněný jako ňadra ženy. Ano, je to kraj malých pahorků a nevysokých návrší. Z každého kopečku je nezapomenutelný pohled na temné lesy, či zrcadla rybníků. A to je právě ono. Ty kopečky se mi však zdají rok od roku větší a strmější. Tak mě napadla myšlenka na elektrokolo. Čekat až bude nějaké levnější, to z těch kopečků „vyrostou“ velehory. Co takhle z druhé ruky? A tak jsem si vygoogloval inzeráty. Odpovídám na ně. Přicházejí mejlíky s popisem a s fotkou. Je z čeho vybírat. Až tu jeden z daleké Prahy mi včetně fotky oznamuje, že kolo je na pohled pěkné a zachovalé. Dle popisu kvalitní a cenově dostupné. A světe div se, je nedaleko od nás u příbuzných na chalupě. Ano, necelých 25 kilometrů. Několik mejlíků, telefonický rozhovor Je jaro. Panelákové pohodlí a teplo měním za přírodu na chaloupce. Zde mám vše, co k životu potřebuji. Když chci do přírody, nebo mezi lidi, skočím na kolo a jedu. Teď už to ale tak jednoduché není. Je zde velmi krásně. Romantik by řekl, že je to kraj zvlněný jako ňadra ženy. Ano, je to kraj malých pahorků a nevysokých návrší. Z každého kopečku je nezapomenutelný pohled na temné lesy, či zrcadla rybníků. A to je právě ono. Ty kopečky se mi však zdají rok od roku větší a strmější. Tak mě napadla myšlenka na elektrokolo. Čekat až bude nějaké levnější, to z těch kopečků „vyrostou“ velehory. Co takhle z druhé ruky? A tak jsem si vygoogloval inzeráty. Odpovídám na ně. Přicházejí mejlíky s popisem a s fotkou. Je z čeho vybírat. Až tu jeden z daleké Prahy mi včetně fotky oznamuje, že kolo je na pohled pěkné a zachovalé. Dle popisu kvalitní a cenově dostupné. A světe div se, je nedaleko od nás u příbuzných na chalupě. Ano, necelých 25 kilometrů. Několik mejlíků, telefonický rozhovor a uzrál plán. Auto nemaje, tak sednu na své šlapací kolo, vyměním ho za elektrokolo a to své šlapací sobě časem nějak dovezu.
Když meteorologové slíbili nádherné počasí, nastal den „D“. V čase kdy chalupáři vstávají, vyrážím již na svém kole na cestu. Beru cykloflašku s pitím a batůžek na zádech. Co v něm? Mobil nastavený na plné pecky, trochu jídla a záchranářský balíček. V něm je ouško od hrníčku pro štěstí. Dřív jsem vozil kliku, ale byla těžká a zabírala moc místa. Ouško je prý plnohodnotná náhrada, jak mi kdysi řekl jeden vysokohorský turista. Bílou nit, protože ta se dá kdykoliv něčím obarvit, podle toho na co ji potřebujete. Samozřejmě jehlu, policejní, teda zavírací špendlík a píšťalku. Mobil je mobil, ale píšťalka má pořád svoji nezastupitelnou úlohu. No a taky fotoaparát, kterým zachycuji vizuální zážitky z cest.
Setkání s elektrokolem bylo jako v romantickém filmu, setkání se ženou. Láska na první pohled. S majitelem jsme si plácli. Své kolo tam nechám, toto cestou domu otestuji a až si přijedu pro to své šlapací, tak se finančně vyrovnáme.
Vyrazil jsem. Proč ale po silnici? Vždyť se rád toulám a s tímto strojem se nemusím bát kopců ani kilometrů. Nechal jsem se unést a jako dravec ve výšinách, jsem já plachtil po hlubokých lesích ve spleti lesních cestiček i asfaltových silniček od lesáků. Kdo si pomyslel, že jsem zabloudil – bingo, má pravdu. Ještě že mám v batůžku to ouško od hrníčku, píšťalku a mobil. Stejně bych měl podle slibu zavolat své manželce a ohlásit se, že je vše v pořádku. A tak držím v levé ruce to ouško i píšťalku a s napětím sleduji displej na mobilu. Na baterii jsou dílky všechny čtyři. No a na signálu…? Hurá, perou se tam dvě čárky s jednou. Odkládám píšťalku, ale ouško si nechávám v dlani. Volám, že jsem až v Drážďanech a prosím manželku, aby se podívala na internet na mapy.cz a že se spolu zkusíme dopátrat, kde jsem a kudy domu. Našli jsme se, jsem ale úplně na druhé straně, ale nemám se obávat, jsem jen v osadě Drážďany, nedaleko obce Častrov, v západní části Českomoravské vrchoviny, nedaleko historického městečka Kamenice nad Lipou, což je domu už jen 15 kilometrů.